Surfařská škola Nickyho Slaughtera - aneb překvapení na Prigl Beach

                    

( víkendovka pro brontosauří PLÁŽOVÝ BÁL )

21.-23.2.2003

          

Písečné a oblázkové pláže, svěží vítr, vzdouvající se vlny, opalující se dívky, tajuplné ostrovy na obzoru, surfaři, žraloci, nebezpečí.... nebojte se a pojďte do toho ! Doprovodná víkendovka k PLÁŽOVÉMU BÁLU (22.2.2003) s programem - nejen aby všichni tvorové přijíždející z daleka měli kde přespat, pobejt celý víkend...


Tak a už jsme z víkendovky doma, uf! Bylo zde pár zmatků, přijelo nás o polovičku víc než jsem čekal, přesto doufáme že se vám tady líbilo. Vlastně vám moc děkujem, protože jste byli naprosto báječní účastníci, a doufáme že se zase uvidíme. [Pepa], [Robert-Antonio]

Co se tam celou tu dobu dělo, nám krásně popsala Žabka, nicméně jako první Vám nabízíme malý rozcestníček.

Fotky:

A tady je aktuální seznam připravovaných brontosauřích akcí: http://www.brontosaurus.cz.

Informace o Brontosauřím bále 2004 a dalších akcích ZČ HB Orchis najdete zde: http://orchis.brontosaurus.cz.


Dr(a)zí přátelé,

jistě víte, že první měsíce roku jsou skoro na celičkém světě ve znamení nejrůznějších bálů a plesů. Málokdo si však vzpomene na naše některé doposud spící společníky – zvířátka, kterým je třeba připravit hezké probuzení a romantické prostředí na pomalu se blížící námluvy. My jsme nezapomněli na nic a obojí jsme stihli téměř kosmickou rychlostí za jeden víkend.
Pláže, rozpálený písek chroupající pod nohama, šplouchající chladivé moře, divoké rytmy country muziky, dámy a pánové ve svůdných plážových oblečcích...nebyl důvod nejet, vždyť zima byla dlouhá a krutá a mé oči si už potřebovaly od těch nekonečných ponurých a řádně zasněžených dnů odpočinout. Slíbené hrabání listí v ZOO mne v mém rozhodnutí utvrdilo a přihlásila jsem se.
Je pátek večer a právě jsme dorazily (Janča, Zdeňka, Sára a já) do Brna. Jelikož jsme holky Brna neznalé, motáme se kolem nádraží a ptáme se na katedrálu sv.Petra a Pavla, kde měl být sraz. Za půl hodiny bloudění a neustálého vyptávání dorazíme ke katedrále, vzdálené od nádraží asi 500m.Přidáváme se k ostatním účastníkům a čekáme...stále čekáme...nepřestáváme čekat.A jak už to bývá "kdo čeká, ten se dočká". Pepa se vyřítil s poza rohu s nabitým banánem, pronásledujíce svou oběť.
Po chvíli se vrátil a poručil nám vyvěsit si na naše zavazadla papírky se svým jménem a zavázat si oči šátkem. Nabitý banán se neklidně vrtěl v Pepově ruce.Nikdo nekladl odpor. Po nedobrovolné procházce poslepu se nad námi Pepa slitoval. Byly nám sundány šátky a my jsme konečně spatřili ten nádherný mořský přístav (Brno) zahalený do večerního šera, kde semtam probleskovalo světlo majáčků, navigující zbloudilé rybáře zpět do jejich domovů. Najednou se nám tu zdálo všechno tak povědomé, jakoby už jsme tu někdy byli. Vzpomínali jsme s ostatními na zlaté časy strávené u moře a rozhlíželi jsme se po zalidněném pobřeží z plujícího parníku (tramvaje), který nás měl dovézt k místu konání naší víkendovky.
Víkendovku slavnostně zahajujeme klasickou seznamovací hrou – příd.jm+naše jméno. Hned na to následuje kurz pro záchranáře na plážovém bále – učíme se nový plážový způsob šroubování žárovek, hrajeme si na reportéry, přehráváme gramofonové desky pomocí špejlí, drátu, špendlíků,kelímků a plastelíny, kdyby náhodou došla hudba. Někteří hudební nadšenci vydrží s g.deskami blbnout spolu s ještě nadšenějšími kytaristy a zpěváky až do brzkých ranních hodin, ti rozumnější se pokoušejí v tom všem usnout.

Ráno po typické brontosauří snídani vyrážíme do ZOO hrabat listí. Konečně jsem zase mohla po dlouhé zimní přestávce vzít hrábě do rukou a aspoň trochu matičce Zemi vyčesat staré listí z jejích zelenavých zakudlených vlásků, aby jimi potěšila zvířecí i jiné obyvatele brněnské ZOO. Prohlídka ZOO byla s naší tříčlennou skupinkou vskutku po všech stránkách zajímavá - ze zajímavých zvířat jsme viděli papouška nestora keu, který žije na Novém Zélandu v horách a údajně vyškubává svým silným zobákem ovcím ze zad tuk. Na svahu polehávali majitelé mého znamení – kozorožci.Nechyběly zde ani roztomilé a společenské surikaty, předvádějící příklad vzorné a ničím nenarušené rodinky. Kolegu Radia, odborníka přes počítače, zaujaly kupodivu hýbající se krokodýli a nehýbající se želvy, o nichž tvrdil, že je nějaký zloduch přepnul do "úsporného režimu". ZOO zaujala nejen naši skupinku, ale i ostatní účastníky, a tak jsme se rozhodli darovat část vydělaných peněz ZOO.
Nastává doba oběda a my se ubíráme zpátky do našeho domu, abychom výtvorem našich hlavních kuchařů naplnili své scvrklé žaludky. Kdo svůj žaludek naplnil ulehá a střádá energii na bál. Mezitím v odpočívací místnosti začínají ubývat osoby. Pepa si je volá pod záminkou, ať jdou umýt nádobí. Na mě dojde řada také. Jenže, co to, místo nádobí na mě v kuchyni čeká Sára přitulená k nějakému nestydovi. Oba se k sobě nápadně mají a tulí se na lavičce pod plakátem romantické májové přírody. No jo, opět nějaká úchvatná hra od organizátorů. Úkol ovšem zní slibně. Měla bych je předělat do jiné romantičtější pózy. Zlomyslně se ušklíbnu na spolužačku Sáru a začnu. Sára a její druh na mě vrhají zlověstné pohledy, nevšímám si jich a pokračuji dál. Přihlížející se chechtají. Výsledkem je krkolomná, téměř jógová až kamasutrická poloha mé dvojice. Sářin partner vykřikuje, že mu vyskočí koleno. Napětí v ovzduší houstne. Přijde ke mně organizátor a milým hláskem mi oznámí zdrcující zprávu. Mám si vyměnit se Sárou místo. Klesá mi čelist, přihlížející se válejí smíchy... Dál už to odmítám komentovat, vše se nakonec zvrhlo do mileneckých trojic.
Stmívá se a my vyrážíme na bál v plné polní. Teprve tady se fandové klasiky a latiny dozvídají nemilou novinku – bál není ledajaký bál, ale country bál. Nevadí. Co se nedožene estetickým dojmem, to se doplní snahou a velkou chutí tancovat. Průběh bálu doprovázela různá taneční vystoupení s "profíky", kterým jsme my "amatéři" mohli jen tiše závidět. Na chodbě byly stánky s vodním fotbalem, tetováním, soláriem a především písovištěm, kde jsme se vrátili do dětských let a postavili nádherný hrad. Ten okouzlil majitelku stánku s tetováním natolik, že nám vytetovala obrázky zdarma. V sále se ještě hrály další veselé plážové hry (jež jsem bohužel propásla) a vyhlašovaly se nejlepší plážové oblečky – Tonda a Šárka. Na závěr následovala klasická tombola. Pro nás bál skončil později – někteří ho zakončili hupnutím do ledové vody bazénku na vodní fotbal, zatímco pracovitější nátury pomáhaly uklízet taneční parket a stánky.
Do spacáků jsme zalehli po půlnoci sice kapku znavení, ale o to víc vydovádění a spokojení.
V neděli mě přepadla šíleně smutná nálada z loučení, lidi si dávali na sebe kontakty, nastal obvyklý chaos při balení věcí a neobvykle velký zmatek v mé malé hlavičce - všechno všude pobíhalo, nečekaně jsem se octla v šalině, za okamžik jsme seděli v cukrárně, loučili se a najednou jsem ujížděla vlakem domů….

Už vím, kam opět příští rok v únoru zavítám

Žabka


A to je opravdu vše přátelé...